čeleď ořešákovité, Juglandaceae
Původ: V Severní Ameriky
Biotop v původním areálu: okraje lesů nebo okolí vodních toků
Habitus: Strom s širokou korunou dorůstající do výšky až 30 m. Šedo-hnědá borka je hluboce brázditá.
List: Složené lichozpeřené až 50 cm dlouhé listy se skládají z 15–19 kopinatých lístků s protaženou špičkou a pilovitým okrajem. Poslední lístek často chybí, proto se listy jeví jako sudozpeřené. Na líci jsou lysé, rubová strana je roztroušeně chlupatá.
Květ, plod: Druh je jednodomý. Kvete v květnu až červnu zelenými drobnými květy – samčí jsou uspořádány v jehnědě dlouhé až 14 cm, samičí vyrůstají v klasech. Plodem je žluto-zelená ochmýřená peckovice, jejíž obal po dozrání černá a olysává. Tvrdá část plodu, tzv. „ořech“ je kulovitý, s průměrem až 4 cm a s tvrdou rozbrázděnou skořápkou. Uvnitř je jedlé, ale natrpkle chutnající semeno.
Zajímavost: Pro zajímavé listy a celkový vzhled se tento strom často vysazuje jako solitéra v parcích. Dřevo má pevné tmavohnědé až nafialovělé, proto se často využívá v nábytkářství. Plody se využívají ve farmacii. Jsou vyšlechtěny i kultivary s netrpkými semeny. Strom produkuje juglon – alelopaticky působící látku uvolňující se z kořenů, kůry, listů i skořápek, která je schopná potlačit druhy rostoucí v jeho okolí. Druh si tak chemickou cestou zajišťuje větší konkurenceschopnost.
