čeleď tisovité, Taxaceae
Původ: většina Evropy mimo severské oblasti, původní v ČR, dále pak Malá Asie, Kavkaz
Biotop v původním areálu: smíšené a suťové lesy
Habitus: Velmi pomalu rostoucí keř či vícekmenný strom s kuželovitou korunou dorůstající do výšky 20 m. Borka je hladká hnědočervená a odlupuje se v plátech.
List: Až 3,5 cm dlouhé, měkké, zašpičatělé jehlice vyrůstají na vodorovných větvích ve 2 řadách. Na svislých výhonech obrůstají větvičku dokola. Na svrchní straně jsou tmavě zelené, na spodní žluto-zelené. Na bázi přecházejí v krátký řapík. Postrádají pryskyřičné kanálky.
Květ, plod: V březnu až dubnu vyrůstají na spodu větviček z předešlého roku kulaté samčí šištice. Samičí šištice jsou velmi redukované, zprvu připomínají pupeny. Hnědá semena se ukrývají v dužnatém červeném nepravém míšku. Slouží jako potrava ptáků, kteří tak napomáhají šíření semen.
Zajímavost: Od pravěku se z dřeva tisu vyráběly luky. Velmi oblíbené byly např. ve středověké Anglii, kam se kmeny na jejich výrobu dovážely i ze vzdálených koutů Evropy. Již v antice byl tis označován jako strom válečníků, později jej tak nazývali i Keltové. Zároveň je považován za strom věčného života a smrti, proto se často vysazuje na hřbitovech. Celá rostlina je jedovatá, s výjimkou míšku. Účinnou látkou je taxin (směs kardiotoxických alkaloidů). V ČR patří mezi ohrožené druhy rostlin (C3).
